Koxitida a kdy zpozornět, pokud se dítě vyhýbá chůzi
Když se malé dítě začne z ničeho nic vyhýbat došlapu na jednu nohu, kulhá nebo si stěžuje na bolest v kyčli či třísle, rodiče přirozeně zpozorní. Jednou z častých příčin těchto obtíží, obzvlášť u dětí mezi 3. a 10. rokem věku, je tzv. koxitida kyčelního kloubu, známá také jako parainfekční koxitida. Přestože její název může znít děsivě, ve většině případů se jedná o dočasný a nezávažný zánět, který se sám upraví bez trvalých následků. Klíčem je však správné rozpoznání a dostatečný klid na lůžku.
Co je to koxitida a proč postihuje děti?
Koxitida je obecný název pro zánětlivé postižení kyčelního kloubu. Může mít různé příčiny – od infekcí až po autoimunitní onemocnění. Dětský organismus, který si teprve vytváří imunitní odpovědi a zároveň intenzivně roste, je náchylnější ke specifickému typu koxitidy, tzv. parainfekční koxitidě.
Tato forma se nejčastěji objevuje jako reakce těla na nedávno prodělanou virovou infekci – typicky horních cest dýchacích, jako je rýma, kašel nebo lehká viróza. Není tedy způsobena přímým napadením kloubu infekčním původcem, ale spíše přehnanou imunitní odpovědí organismu, který reaguje zánětem v kyčli. Z tohoto důvodu se označuje jako "parainfekční", tedy doprovázející infekci.
Zvláštností je, že koxitida u dětí se téměř výhradně vyskytuje jednostranně a obvykle odezní během několika dnů až týdnů. I přesto ale dokáže dítě pořádně potrápit.
Jak poznat parainfekční koxitidu?
Příznaky se mohou objevit náhle a často přicházejí zhruba týden po běžné virové infekci. Dítě si začne stěžovat na bolest v oblasti kyčle, třísla nebo dokonce kolena, i když skutečný problém je jinde. Někdy se objeví i mírná horečka. Typická je ale hlavně kulhavá či ztuhlá chůze, případně odmítání chůze úplně. Některé děti si kvůli bolesti dokonce nechtějí sednout na nočník nebo se chovat.
Na rozdíl od závažnější septické artritidy, která vyžaduje okamžitou léčbu antibiotiky a často i chirurgický zákrok, se při parainfekční koxitidě celkový stav dítěte nemění výrazně. Dítě většinou není apatické, má normální chuť k jídlu a krom kulhání působí vcelku zdravě.
Lékař může pro potvrzení diagnózy doporučit ultrazvuk kyčelního kloubu, který ukáže typický nález – výpotek v kloubní dutině. Krevní testy bývají buď v normě, nebo jen mírně zvýšené zánětlivé parametry (např. CRP nebo sedimentace).
Praktický příklad: Maminka pětileté Elišky si všimla, že dcera po víkendu stráveném s rýmou najednou nechce chodit a ulevuje levé noze. Obvodní lékařka ji poslala na ortopedii, kde ultrazvuk potvrdil lehký výpotek v levém kyčli – typický znak parainfekční koxitidy. Po doporučeném klidovém režimu a několika dnech odpočinku se Eliška zase vrátila k běžnému běhání s kamarády.
Jaká je léčba a co mohou rodiče udělat?
Nejdůležitějším prvkem léčby je klid na lůžku a omezení fyzické aktivity, dokud bolest a kulhání neustoupí. Většinou není potřeba žádná antibiotická léčba, protože nejde o bakteriální infekci. Lékař může doporučit nesteroidní protizánětlivé léky, jako je ibuprofen, které zmírní bolest i zánět.
Rodiče by měli dbát na to, aby dítě opravdu odpočívalo – což u aktivních dětí nebývá snadné. Zpravidla stačí několik dní klidu, ale v některých případech může rekonvalescence trvat až dva týdny. Pokud by se příznaky zhoršovaly nebo přetrvávaly déle, je nutné vyhledat lékaře znovu.
Je také důležité uklidnit dítě i sebe – slovo "zánět” a "kloub” může vyvolat obavy z trvalého poškození, ale parainfekční koxitida nezanechává žádné následky, pokud je dodržen klidový režim.
Kdy zpozornět a co by mohlo značit něco vážnějšího?
Když dítě začne kulhat, často se jako první nabízí vysvětlení v podobě parainfekční koxitidy. Je to ostatně nejčastější příčina kulhání u malých pacientů. Jenže pozor – za stejnými příznaky se mohou schovávat i mnohem závažnější diagnózy, které je třeba brát vážně hned od začátku.
Jedním z takových problémů je septická artritida – bakteriální infekce kloubu. Tahle potvora nečeká a rozvíjí se rychle. Pokud se s léčbou otálí, může kloub poškodit natrvalo. Proto je klíčové zachytit ji co nejdříve a nasadit správná antibiotika.
Další možností, která stojí za zmínku, je Perthesova choroba, což je onemocnění, kdy dojde k narušení prokrvení hlavice stehenní kosti. Ta pak může odumírat a deformovat se. Často postihuje právě děti mezi 4. a 10. rokem života. Diagnostika bývá náročnější a léčení si žádá trpělivost – od klidového režimu až po ortopedické zákroky.
Nezřídka se také objevují autoimunitní poruchy, například revmatoidní artritida, která může být příčinou dlouhodobých bolestí a otoků kloubů. Tady už nejde jen o jednorázovou epizodu kulhání, ale o chronický proces, který vyžaduje dlouhodobou péči revmatologa.
A v nejvážnějších případech nelze vyloučit ani nádorová onemocnění kostí nebo přítomnost kostních cyst, což zní sice děsivě, ale i tyto případy je možné při včasném odhalení dobře zvládnout. Důležité je naslouchat tělu a nic nepodceňovat.
Zkrátka – kulhání u dítěte sice může být banalita, ale také varovný signál. Pokud trvá déle nebo je doprovázeno bolestí, otokem či horečkou, určitě je na místě vyhledat odbornou pomoc. Více informací o parainfekční koxitidě najdete například zde.
Zpozornět by měli rodiče v případě, že:
- dítě má vysokou horečku
- bolest se zhoršuje a neustupuje ani v klidu
- kulhání trvá déle než dva týdny
- dítě je apatické a má ztížený pohyb i v klidu
Vyzkoušejte naše přírodní produkty
V těchto případech je nutné navštívit dětského ortopeda nebo zavítat do ambulantní části dětské nemocnice.
Proč je kyčelní kloub u dětí tak citlivý?
Kyčel je jedním z největších a zároveň nejzatěžovanějších kloubů v těle. U dětí se navíc stále vyvíjí a je zásobený bohatou sítí cév. Jakékoliv narušení rovnováhy – ať už zánětem, úrazem nebo imunitní reakcí – se zde může projevit rychleji než jinde. Navíc si děti často nedokážou přesně lokalizovat bolest, takže si stěžují na koleno, lýtko nebo jen "nechci chodit", což může vést k pozdnímu rozpoznání problému.
Citlivost dětského pohybového aparátu potvrzuje i MUDr. Kateřina Veselá, dětská ortopedka z FN Motol: „U dětí platí, že každé kulhání si zaslouží pozornost. I zdánlivě banální příčina může skrývat vážnější problém."
Koxitida a návrat k běžné aktivitě
Po odeznění příznaků není třeba dítě nijak omezovat – může se vrátit do školky, na hřiště i ke sportu. Není ale vhodné ho hned zatěžovat intenzivními aktivitami typu trampolína nebo fotbalový trénink. Doporučuje se postupný návrat k pohybu, ideálně začít s běžnou chůzí a až poté přidávat náročnější zátěž.
V některých případech může být doporučena kontrola u ortopeda za několik týdnů, zejména pokud dítě koxitidu prodělalo opakovaně nebo kulhání trvalo déle.
Ačkoliv bývá parainfekční koxitida dětem nepříjemná a pro rodiče stresující, není třeba propadat panice. Ve většině případů se jedná o dobře zvládnutelný stav s výbornou prognózou. Důležité je naslouchat svému dítěti, všímat si změn v chůzi či chování a nebát se konzultovat s lékařem, pokud si nejste jisti.
Děti nejsou malí dospělí – a jejich těla někdy reagují na běžné podněty neobvyklým způsobem. Kulhání po viróze je jedním z těch signálů, které by neměly být přehlíženy, ale současně není důvod k přehnaným obavám. Pečlivé pozorování, klid a případná lékařská kontrola většinou postačí k tomu, aby se malý pacient brzy opět rozeběhl vstříc dalším dobrodružstvím.
