Jak rozpoznat emoční přejídání ve svém chování
Jak se projevuje emoční přejídání
Stalo se vám někdy, že jste po hádce sáhli po celé tabulce čokolády, i když jste vlastně neměli hlad? Nebo že vás stres v práci dohnal k tomu, že jste večer zničili pytlík chipsů bez toho, abyste si to vůbec uvědomili? Pokud ano, pravděpodobně jste se setkali s fenoménem známým jako emoční přejídání.
Tento druh jedení není jen o jídle samotném, ale často spíše o tom, co se děje uvnitř nás. Mnoho lidí se takto potýká se svými emocemi: smutkem, úzkostí, nudou nebo osamělostí. Emoční přejídání je komplikovaný vzorec chování, který může postupně vést k fyzickým i psychickým problémům. A přestože je těžké ho přerušit, existují cesty, jak se s emočním přejídáním vypořádat a postupně ho zastavit.
Co je emoční přejídání a proč vzniká
Na rozdíl od fyzického hladu, který přichází postupně a je možné ho uspokojit běžným jídlem, emoční hlad přichází náhle a často vyžaduje konkrétní druhy jídel – typicky sladké nebo tučné potraviny, které v mozku aktivují centra odměny. Tyto potraviny poskytují dočasnou úlevu, ale problém, kvůli kterému jsme se začali přejídat, nijak neřeší.
Často jde o naučený způsob, jak se vyrovnávat s nepříjemnými emocemi. Dítě, které bylo „odměňováno" sladkostmi za dobré chování nebo jídlem utěšováno, když plakalo, si může tento vzorec přenést i do dospělosti. To ale neznamená, že jsme v pasti – pochopení příčin je prvním krokem ke změně.
Když se pak k tomu přidá hektický životní styl, nedostatek spánku, tlak na výkon a neustálý stres, vzniká toxické prostředí, které podporuje emocionální jedení. A protože jídlo je snadno dostupné a společensky akceptovatelné „řešení", těžko se z tohoto kruhu vystupuje.
Vyzkoušejte naše přírodní produkty
Jak poznat, že jde o emoční přejídání
Někdy je těžké rozlišit, jestli jíme kvůli hladu nebo kvůli emocím. Existuje ale několik signálů, které nám mohou napovědět:
- Hlad přichází náhle a intenzivně
- Touha je zaměřená na konkrétní potraviny (často sladké nebo slané)
- Jíme i přesto, že jsme fyzicky sytí
- Po jídle přichází pocit viny nebo studu
- Jedení se často děje automaticky, bez plného uvědomění
Pokud se tyto vzorce opakují, je pravděpodobné, že se nejedná o běžný hlad, ale o pokus potlačit nebo obejít nějakou nepříjemnou emoci.
Malé kroky k velké změně
Dobrá zpráva je, že emoční jedení není projev slabé vůle. Je to naučený vzorec chování a jako každý zvyk ho lze změnit – i když to vyžaduje čas, trpělivost a laskavost k sobě samému.
1. Začněte si všímat svých emocí
Při prvních náznacích chuti na „útěchové" jídlo se zkuste na chvíli zastavit a zeptat se sami sebe: „Co právě cítím?" Místo automatického sáhnutí po jídle si dejte pět minut na zjištění, zda jde o fyzický hlad, nebo zda vás něco trápí. Všímavost (mindfulness) je v tomto bodě velmi účinným nástrojem.
Například Jana, manažerka z Brna, si při vedení deníku všimla, že po každém náročném jednání ve firmě míří automaticky do bufetu pro sladké pečivo. Když přestala hodnotit své chování jako „slabost" a začala si ho jen vědomě všímat, začala postupně hledat jiné strategie, jak se uklidnit – třeba krátkou meditaci nebo procházku.
2. Vytvořte si seznam nenásilných alternativ
Když vás přepadne touha po jídle jen proto, že vás něco rozhodilo, může pomoct mít připravený „záchranný plán" – třeba krátká procházka, pomalé dýchání, pár řádků do deníku, rychlý hovor s blízkým nebo poslech oblíbené hudby. Nejde o to se za chuť k jídlu kárat, spíš si zkusit vytvořit jiný, příjemný způsob, jak se uklidnit – ideálně něco jednoduchého, co máte hned po ruce.
3. Pracujte s vinou a sebeláskou
Jedním z paradoxů emočního přejídání je, že čím víc se za něj viníme, tím častěji se opakuje. Pocit selhání a nedostatečnosti vede k ještě větší potřebě útěchy – a jídlo je nablízku.
Místo toho, abychom na sebe křičeli vnitřními monology typu „zase jsi to nezvládl", může být překvapivě léčivé říct si: „Byl to těžký den. Potřeboval jsem něco, co mi pomůže, a jídlo bylo po ruce. To je v pořádku. Co bych mohl zkusit příště?" Sebeláska a soucit k sobě nejsou slabostí, ale základem změny.
4. Podívejte se na celkový životní rytmus
Mnoho lidí, kteří trpí emočním přejídáním, funguje v režimu „přežívání". Nedostatek spánku, špatná strava, minimum pohybu a neustálý stres vytváří prostředí, kde se náš mozek a tělo dostávají do stavu vyčerpání. A právě tehdy je jídlo nejsnazší úlevou.
Vyzkoušejte naše přírodní produkty
Zkuste tedy pohlédnout na své dny jako celek: dostatek spánku, pravidelná a vyvážená strava, pohyb, pobyt v přírodě, čas bez obrazovek. Není třeba hned měnit všechno – ale malé změny v těchto oblastech mohou mít velký dopad na naši schopnost zvládat emoce jinak než jídlem.
5. Vyhledejte odbornou pomoc, když je třeba
Pokud máte pocit, že se emoční přejídání vymyká kontrole, nebo že se stává každodenním únikem, není ostuda požádat o pomoc psychologa nebo nutričního terapeuta. Odborník vám může pomoci pojmenovat hlubší příčiny a najít cesty, jak s nimi zdravě pracovat.
Podle České asociace pro psychoterapii narůstá počet lidí, kteří řeší poruchy příjmu potravy právě prostřednictvím terapeutické podpory, a výsledky ukazují, že dlouhodobý přístup založený na pochopení a přijetí má větší účinnost než drastické diety nebo zákazy.
Když jídlo není nepřítel
Je důležité zdůraznit, že jídlo samo o sobě není problém. Máme k němu emocionální vztah zcela přirozeně – slavíme s ním, sdílíme ho s rodinou, vyjadřujeme lásku i péči. Problém nastává, když se z jídla stane jediný nástroj, jak zvládat těžké chvíle.
Dejme si tedy prostor jíst s radostí, s chutí, ale také s vědomím toho, proč jíme. Emoce nás nemusejí ovládat – mohou nám naopak pomoci lépe porozumět sobě samým. A když se naučíme naslouchat svému tělu i své duši, jídlo může být znovu tím, čím bylo vždycky – zdrojem výživy, potěšení i spojení s ostatními, ne útěkem před životem.
Psychoterapeutka Brené Brown jednou řekla: „Nemůžeme otupit selektivně. Když se snažíme utlumit bolest, otupíme i radost." A právě o to jde – naučit se cítit naplno. Bez výčitek, bez přejídání, s pochopením a laskavostí.
